BLOG: Workshop KRÁSNÁ LÍPA

 

Cesta do Krásné Lípy mi utekla rychle. Vyrazili jsme asi ve tři hodiny a na místo jsme přijeli někdy okolo čtvrté. V Krásné Lípě jsem byl poprvé a byl jsem příjemně překvapen. Vystoupili jsme na náměstí a šli jsme se ubytovat do protějšího hotelu. Pocity z něho jsem měl ještě příjemnější. Přišla za námi paní, která se představila jako Heike. Ta nás doprovodila do recepce, kde nás recepčním nahlásila a poté jsme se šli ubytovat. Rozdala nám karty, se kterými jsme se dostávali do pokojů. První dojem je velice důležitý a jak už jsem říkal, na nás všechny zapůsobil hotel Lípa velmi moderně a příjemně. Pokoje měly dvě patra a byly velmi čisté a uklizené. V dolním patře se nacházela koupelna a manželská postel a v tom horním jen čtyři postele. Byla zde i jedna televize, na které jsme po večerech sledovali filmy.

Když jsme si vybalili věci a seznámili jsme se s našimi spolubydlícími, vyrazili jsme do blízkého Domu Českého Švýcarska. Zde jsme měli zahajovací schůzku. Prostředí této budovy bylo také příjemné. Bylo zde občerstvení v podobě chlebíčků, jablečných závinů nebo koláčků. Dále jsme si mohli nabídnout čaj nebo kávu. V místnosti vedle byly již do půlkruhu připravené stoly a židle, které směřovaly tak, aby všichni viděli na plátno, které bylo vepředu. Nejprve nám rozdali visačky s naším jménem a dali nám červený blok, do kterého jsme si mohli psát poznámky. Poté jsme se usadili na svá místa a přednáška začala. Přišel vedoucí tohoto projektu PaedDr. Pavel Landa, který se nám představil, řekl nám, kdo vlastně je a co dělá. Sdělil nám, že se v průběhu víkendu musíme rozdělit do skupin a v těchto skupinách máme natočit dokument na libovolné téma. Dokumenty se pak vyhodnotí a tři nejlepší skupiny mohou vyhrát horská kola od značky Author a zveřejnění svého dokumentu v České televizi. Vše, co pan Landa řekl, překládala paní Vodičková do němčiny. (Takhle to bylo u každého: když někdo něco řekl česky, přeložila to paní Vodičková do němčiny a naopak.) Pak jsme se všichni představili. Měli jsme říct, kolik nám je let, kde bydlíme a co očekáváme od tohoto projektu. Většina lidí zatím nevěděla, co očekávat; já jsem na tom byl podobně. Všichni se ale těšili, co bude dál a co z toho všeho vlastně vznikne.

 Po této naší první schůzce jsme se vydali na večeři. Vešli jsme do restaurace, kde sedělo několik dalších cizích lidí. My jsme měli rezervované stoly ve vedlejší místnosti. Usadili jsme se k nim a objednali jsme si pití. Poté nám číšníci přinesli i jídlo, které nám všem velmi chutnalo.

 Po večeři jsme si šli na pokoje odpočinout a pak jsme měli další schůzku. Na ní jsme hráli různé seznamovací hry nebo jsme jen tak chodili a povídali si spolu. Bylo to zábavné a hezky jsme se seznámili. K dorozumívání se nám pomáhali tři mladé tlumočnice: Kristýna, Valentina a Šárka. Ty nám pomáhali s překladem po celou dobu workshopu. Když jsme dohráli, odebrali jsme se zpět do svých pokojů a šli jsme spát.

Po probuzení jsme pospíchali na snídani, která byla ve formě švédských stolů. Bylo zde strašně moc jídel, že jsme se ani nemohli rozhodnout, co si dáme. No a když jsme se konečně rozhodli a najedli se, zamířili jsme na naší první přednášku. Tu měl PhDr. Jiří Závozda, který pracuje v Radě České Televize. Ten přednášel o mediích a jejich vlivu na nás. Bavili jsme se o tom, jakým mediím můžeme věřit a jaká media lžou. Nakousli jsme také důvěryhodnost informací na sociálních sítích jako je Facebook nebo Twitter. Pak jsme dostali skupinovou práci. Dostali jsme článek o palestinském dítěti, které namířilo falešnou zbraní na izraelské vojáky a ti ho zastřelili. My jsme se měli rozdělit na tři skupiny: izraelská média, palestinská média a nestranná média. V každé té skupině jsme měli vymyslet nadpis k článku o této události, aby to odpovídalo tomu, kdo jsme. Myslím, že všechny tři skupiny se tohoto úkolu zhostily na jedničku. Potom následovala pauza.

Další přednášku měla paní Klára Mikeschová o autorských právech. Ta měla připravenou prezentaci o tom, že „každé dílo je něčí“. Pokud někdo napíše píseň, už má tato píseň autorská práva a takto to platí u všech děl. Tímto je dílo vlastně chráněno proti jakémukoliv použití bez souhlasu autora. Po celou dobu přednášky byl samozřejmě i prostor pro dotazy, čehož mnozí využívali.

Po těchto dvou přednáškách byla pauza na oběd, po kterém jsme se opět vrátili zpět na další přednášku. Tu tentokrát měl na starosti pan Karel Jonák. Ten nám vyprávěl něco o postprodukci a jak se dá dobře natáčet i obyčejným smartphonem. Ukázal nám různá videa studentů Karlovy univerzity a ptal se nás, jestli si myslíme, zda je ten a ten záběr dobrý nebo ne. Doplňovala ho i paní Macková, která je z Fakulty sociálních věd UK a ta nám také ukazovala, jak správně využít smartphone. Těmito přednáškami jsme skončili a šli jsme na pokoje, kde jsme čekali na večeři.

Po večeři jsme vyrazili na bowling, který byl součástí areálu hotelu Lípa. Zde jsme se zase více a více seznamovali s našimi „spolupracovníky“ a hezky jsme se bavili. Hráli jsme ho asi do desíti hodin večer a poté jsme šli buď na pokoji nebo si pustit nějaké filmy přes projektor do naší přednáškové místnosti. A tím skončil náš předposlední den tohoto Workshopu.

Neděle byl náš třetí a zároveň poslední den. Po snídani jsme vyrazili na další přednášky. Přednášející byli tentokrát ze saské (německé) strany. Jako první byl pan Hans Narva, který přednášel o zvuku. Představil nám různé mobilní aplikace, se kterými můžeme snímat zvuk na našem smartphonu. Ukazoval nám, jakých chyb se máme vyvarovat při nahrávání zvuku. Pan Narva mluvil sice německy, ale všechno nám, jak už jsem říkal, překládala paní Vodičková, takže nám nic z toho, co zde pan Narva řekl, neuniklo.

No a jako druhý a zároveň poslední přednášející byl pan Ralf Ostrowski, který nás pozval na příští workshop do Marienthalu v Německu. Říkal nám, na co všechno se můžeme za měsíc těšit a jak to tam vlastně vypadá. Díky tomu se tam teď těším ještě víc! Pak jsme dostali ještě nějaký čas, abychom se všichni rozdělili do týmů. V týmech jsme si měli vymyslet vlastní název, téma a napsat tam nás jako členy skupiny. Poté jsme se ještě představili ostatním týmům a řekli jsme sdělili jsme náš nápad, co bychom mohli natáčet. A tím skončili všechny naše přednášky a my jsme se vydali na náš poslední oběd.

Po obědě jsme si šli rychle sbalit věci a vyrazili jsme na náměstí, kde na nás čekal autobus, aby nás odvezl domů. Ještě jsme se rychle stihli se všemi rozloučit a vyrazili jsme.

Po cestě domů jsme spolu moc nemluvili, protože jsme všichni přemýšleli o tom, co vlastně všichni budeme natáčet, jaký bude další workshop v Marienthalu nebo jaký byl tento workshop v Krásné Lípě. Myšlenek v našich hlavách probíhalo mnoho, ale všichni jsme byli z tohoto našeho prvního setkání velmi nadšeni a věřím, že se všichni těší na naše další setkání u na našich sousedů v Německu, které bude probíhat od 3. do 5. 3. 2017.

PARTNEŘI PROJEKTU

Patron projektu David Svoboda